Vzal sluchátko z pravé ruky do levé a přitáhl si blok papíru.

"Vy jste Norrlanďan, že?"

"Ano: "

"O vaše otázky ovšem vlastně nejde. Spíš o ty odpovědi. V první řadě jsem se pokusil vyloučit všechny vedlejší zvuky. Šumy, zvuky kapek a podobně."

Rönn čekal s tužkou v ruce.

"Pokud jde o první odpověď, tu, která následovala po otázce, kdo střílel, lze tu zřetelně rozeznat čtyři souhlásky, a sice d, n; r a k."

"Ano," přisvědčil Rönn.

"Po zevrubnější analýze jsem mezi těmito souhláskami i po nich zaznamenal určité náznaky samohlásek a dvojhlásek. Například mezi d a n je hláska u. nebo a."

"Takže by to bylo danrk?" zeptal se Rönn.

"Tak by to mohlo znít nevycvičenému uchu," řekl expert. "Dále tu lze rozeznat, domnívám se, velmi tiché au, a to po souhlásce k."

Takže danrk au?" "

"Tak nějak, ovšem to au zní mnohem slaběji." Expert udělal pauzu.

Pak řekl zamyšleně:

"Ten člověk nebyl v dobrém zdravotním stavu, že?"

"To nebyl."

"Takže se nedá vyloučit, že měl bolesti, že?"

"To asi měl," přisvědčil Rönn.

"Vida," řekl expert v dobré míře, "tím se nám ovšem vysvětluje, proč řekl au."